Čím jsou vlastně tvrdé lužní lesy tak zajímavé a proč je potřeba je chránit? Patří mezi druhově nejbohatší biotopy ve střední Evropě a existuje zajímavá hypotéza, proč tomu tak je: hypotéza středního narušení. Pokud je biotop hodně narušován, například na cestě, po které chodíme, dochází k extrémnímu rušení sešlapem, až tam v určitém okamžiku nic neroste. Pokud naopak na lokalitě velmi dlouho nedochází k žádnému rušení, například na úhorových plochách, tak tam v určitém okamžiku může obzvláště dobře přizpůsobený druh vytlačit ostatní druhy a získat dominanci. Pak se jedná např. o čistě kopřivovou louku. Pokud se však narušení vyskytují středně často, např. pár záplav ročně, pak budou mít různé druhy výhodu v závislosti na aktuálních podmínkách. Právě když je pěkně mokro a jeden druh se cítí báječně, tak zas přijde sucho a jiný druh se může šířit dál. Nakonec všechny různé druhy koexistují a máme velmi velkou druhovou rozmanitost.