Zde bych chtěl zdůraznit pouze 2 výsledky, které byly zjištěny v souvislosti s ekosystémovými službami.

Zaprvé, pokud jde o zadržování vody při povodních, jsme zjišťovali, jak silný je odpor proudění vody ve výšce 3 m nad zemí v lesích různých typů [otevřít klapku]. Výsledkem je, že v mladých lesích (18 - 27 let) je výrazně větší průtokový odpor než ve starých lesích (80 - 200 let). Přičítáme to skutečnosti, že v mladých lesích v této oblasti je daleko více větví, kdežto ve starších lesích se zpravidla vyskytují hlavně kmeny.

A za druhé ještě jednou k ukládání uhlíku. Zde mluvíme o veškerém uhlíku, který JE uložen v jednom stávajícím tvrdém lužním lese, nikoli o tom, co je nově uloženo za určitý čas čas! Zde jsme zjistili, že ve starém tvrdém lužním lese, který je stále napojen na dynamiku řeky, ukládá jak rostlinná hmota, tak půda každá přibližně 150 tun/ha, tj. celkem přibližně 300 tun/ha.

Pro stanovení referenční hodnoty: v rašeliništích je uloženo přibližně 700 tun/ha. Rašeliniště jsou zde samozřejmě non-plus-ultra, ale s téměř polovičním množstvím uhlíku než rašeliniště jsou tvrdé lužní lesy také dobrými úložišti. Ve srovnání se suchými lesy (tj. mimo lužní lesy) ukládají tvrdé luhy do půdy podstatně více C, protože v suchých lesích se do půdy dostává více O₂, takže C je mineralizován.

Srovnáme-li však lužní lesy s lužními loukami, ukládají do půdy stejné množství C, ale lesy mají jasný náskok, pokud jde o ukládání do rostlinné hmoty. Vlhké lesy jsou tedy z hlediska ukládání C mimořádně vhodnou kombinací.